Studujmež

   Tak tedy v debutantním článku bych se chtěl věnovat stavu něčeho, kde jsem s čistým svědomím schopen říct, že můj názor je nelaický. Dále to berte jako určité seznámení s mým prostředím jako studenta. Ano, tento článek bude o studentech.
    Na úvod několik obecných pravd. Dříve byli studenti přeci jen vzácnější úkaz, než dnes. To byly časy přísnějších přijímacích řízení, těžších maturit (které nebyly samozřejmostí) a menších kapacit vzdělávacích ústavů. Neexistoval internet, čímž pádem byl celý proces studia ještě složitější a náročnější. Studovat VŠ byla i určitá prestiž, která i samotnému studujícímu slibovala hřejivou budoucnost.
    Dnes studuje na VŠ velmi markantní procento populace. Rozlišit průměrného studenta vysoké školy od např. začínajícího automechanika je ale překvapivě velmi snadné. Jeden člověk je šťastný, protože má budoucnost, perspektivu a volný čas na vykonání mnohého extra. Ten druhý neví naprosto nic, na budoucnost nemyslí a jeho největší momentální starost se týká večerní diskotéky nebo podobné povznášející aktivity.
    První případ spravuje auta.

    A zase k Praze - městu, kde se nachází opravdu úctyhodný institut - Univerzita Karlova. Když jsem vyrůstal ve Zlíně, tak jsem o Praze nic moc dobrého neslyšel (holt Morava). Nikdy jsem ale nezaregistroval jediné křivé slovo na účet UK. Je to prostě škola s historií a prestiží, jejíž absolvent by se neměl ztrati v Evropě a světě celkově. Praha ovšem hostuje i další velmi kvalitní školy a studovat sem jezdí nejen lidi z ČR, ale i množství Slováků a zahraničních studentů obecně.
   Prostě kdybych přestal po předchozím odstavci, vypadalo by to jako idylka. Jenže aktuální situace vypadá jako z nějakého hodně absurdního hororu, kde 95% intelektuální elity vymřelo a na jejich místo se nyní snaží svět vychovávat bandu blbých kreténů, co si neumí ani pořádně zavázat tkaničky. Potenciální scénář pro film by mohl vypadat takto:

*scéna 38 - ext. před školou*
Obsazení:
Petr - Uplé kalhoty, růžová košilka s límečkem nahoru a rozpelými knoflíky skoro až do pasu. Na krku se houpe zlatý řetěz s křížkem, kalhoty mu v pase drží spona o velikosti fotbalového míče. Vlasy přegelované do nebes, několik náušnic. Z tašky kouká notebook.
František - úplně to samé, košilka je ale přitepleně modrá.

P: Hej vole chápeš co na tý přednášce povídal?
F: Hej vůbec tyvole, já včera kalil na privátě jako víšco, absint a nějaký bičis vole.
P: Jasný no, já jdu kalit dneska.
F: Tyvole to jseš hustej, a umíš to na zejtra na zápočťák?
P: Jebat vole prej je to celý na internetu, to si nechám líbit.
F: Hej tak to je nemálo šamponský že si to takhle dáme tu školu.
P: Tak vo tom žádná. Jako nechápu, Kuba je na medicíně a prej se musí pořád učit. To je hroznej debil, prachů budem mít stejně víc my a k tomu prej ta medicína nechodí kalit na disko jako my.
F: To je stejně debil že šel na medicínu, nemá z toho ani hovno.
P: Já vždycky říkám vole, užívat si člověk má dokud je mladej. Jako chlast bičis a nějaký disko ne.
F: Hej to je dobrý tohleto, to si musim zapamatovat. Až vocaď za ty tři roky vypadneš, tak budeš dělat filosofa ne?
P: Jebat vole, nebudu makat vůbec. Já jdu kvůli titulu, táta má spoustu prachů. No hele já jdu kouknout na borce, prej tam jsou testy na příští tejden.
F: Jasný, čus vole.   
      Lidé možná studují, ale je opravdu hodně lidí, které studium vůbec nezajímá, nebaví je a jen cítí, že by bylo fajn mít Bc. na vizitce. Takoví idioti si po třech letech převážně ani neuvědomí, že jsou společnosti naprosto k ničemu a vlastně jen zabírali místo. Namísto toho vstoupí do pracovního trhu jakožto naprosto neschopní zaměstnanci, ale jejich nafouklé ego jim často ulehčí lhaní na pohovorech... Smutné. (pokud vám za dvacet let přijde, že váš bankovní poradce je korunovaný vůl a neví o penězích ani čemkoli jiném vůbec nic, budete mít patrně pravdu)

     Upřímně mě devalvace vzdělávání opravdu štve. Jsou tím samozřejmě postiženy nejen školy humanitního zaměření (ačkoli bych řekl, že jsou tam takoví lidé rozlezlí nejvíc), ale i technické obory a přírodní vědy. Nedávno jsem byl svědkem opravdu velmi trapné situace. O to trapnější, že přítomní z velké většiny studovali obor "molekulární biologie a biochemie" bez jakýchkoli, byť jen povrchních vědomostí ze střední školy.
     V průběhu devadesáti minut cvičení z obecné chemie se frajírek zřejmě snažil zapůsobit na část slečen v místnosti tím nejpitomějším způsobem - pokoušel se zůstat "nad věcí", ačkoli o vykládané látce neměl sebemenší ponětí, zapomněl i takové elementární poučky, jako že "mínus krát mínus rovná se plus". Z jeho úst vylezly perly jako "hahaha, ten znak integrálu vypadá jako koníček", "já to nedokážu pochopit, když to není vidět" (molekulární biolog - celé zaměření jeho studia není vidět...) a "né já už budu hodnej" potom, co cvičitel konečně vyzval wannabe Casanovu o odchod z místnosti. Jiní lidé (ačkoli samozřejmě nic nechápali) se o výklad tuplem nezajímali a namísto toho si ukazovali vychytávky jako "hele když stisknu na kalkulače Ans, krát, dva a rovná se, tak se to pořád zvětšuje hyhy". Byli teda v menšině, jen přibližně dvacet pět procent, zatímco zbylí lidé se snažili soustředit a jevili o předmět alespoň nějaký zájem.
     Jsem ochoten připustit, že né každý den se dá udržet pozornost, ale na druhou stranu úroveň a přístup těchto idiotů rozhodně neodpovídal přítomnosti na VŠ. Opravdu pochybuji, že z kohokoli z nich se stane laborant nebo výzkumný pracovník.

     A co nám přinese budoucnost? No přece školné, jehož idea je zamezit lidem, kteří studují jalově, zneužívat školský systém pro statut studenta a jeho výhody. Problém samozřejmě je, že takoví lidé jsou s největší pravděpodobností z "dobrých rodin" - novopečené vyšší střední třídy, která na výchovu svých dětí zvysoka kašle a peníze jim cpe do chřtánu jen proto, aby je ratolesti neotravovaly. Tedy talentovaní a nadšení lidé z chudších poměrů začnou (znovu) zvažovat, zdali by přeci jen nebylo lepší jít rovnou pracovat do fabriky.
     Budoucnost máme vytvářet pro naše děti, že. Jenže budoucnost, jakou vytvoří naše děti pro své vlastní potomky, nevypadá příliš růžově s přihlédnutím k přístupu, jaký se začíná čím dál více objevovat...
    A prestiž statusu studenta? Ta teď někde pláče v koutě společně s moderní morálkou.

První vlaštovka

Nazdar lidi.
     Jak už řekl Ivan Martin Jirous, je cosi shnilého ve státě českém. (doslovné znění viz. hlavička) Jde si toho všimnout na mnoha místech - a hodně markantní to je přímo v našem hlavním městě.
     Nejprve bych rád sdělil, že v psaní tohoto blogu nejspíše nebudu objektivní. Ono asi i pro vás bude lepší přečíst si mé naštvané povzdechy, než další pseudointelektuální analýzy. A abyste věděli, do čeho to jdete, tak na začátek něco o mně.
     Žiji třetí dekádu svého života a momentálně mi pracovní dny částečně polyká studium přírodních věd. V posledních volbách jsem volil SPOZ a se mnou pár známých, na které jsem použil účinnou agitku. Tedy levičák. Věřící, ale většina (momentálně všechny, co znám) forem organizovaného náboženství se mi vcelku hnusí. (jsem si jistý, že i na tohle někdy vyplivnu pár řádek) Ve volném čase se snažím věnovat něčemu produktivnímu, jmenovitě hudbě a literatuře, částečně nejen jako konzument. V Praze sídlím devátým rokem (nejspíš) a kdybych si neměl na co stěžovat, tak by tenhle blog nikdy nevznikl.
     Tématem blogu bude především poněkud zvláštní pohled na zoufalý stav společnosti v Praze, která mi v některých ohledech připomíná velmi velmi jinačí svět. Rád bych sem občas hodil i něco pozitivního, jenže já dostanu slinu jen ve chvíli, kdy jsem opravdu naštvaný.
    Potenciální čtenáře bych jenom rád poprosil o určitý nadhled, protože přehánění  se tady stane velmi užívaným prostředkem.